| Kniha návštěv | 30.6. | 1.7. | 2.7. | 3.7. | 4.7. | 5.7. | 6.7. | 7.7. | 8.7. | 9.7. | 10.7. | 11.7. | 12.7. | 13.7. | 14.7. | oddíly | čepice |

Stav ztroskotání

Dnes odpoledne děti našly na stožáru vzkaz od dospělých ohledně jejich náhlého odjezdu a měly se podle něho zařídit. Celé organizace se ujaly nejstarší oddíly a začaly řešit vzniklou situaci. Rozdělily si jednotlivé oddíly a připravily pro ně program na hřišti, u chatek, připravily na večer hranici na táborák. Zvládly vydat svačinu, omýt po sobě hrnečky a nádobí a svoji aktivitu zakončily večerním nástupem. V tom se vedoucí postupně vrátili do tábora s informací, že mluvili s alchymistou, cestovali časem a hráli novou hru s obrázky. Zítra si ji všichni zahrajeme. Odměnou pro děti byla večerní diskotéka.

Stav ztroskotání z pohledu Míši

Dnes došlo k velmi zvláštní situaci. O poledním klidu jsme dostali od alchymisty zprávu, že je nezbytné, abychom my, dospělí, opustili tábor. Samozřejmě se nám nechtělo nechat samotné děti v táboře. Alchymista nám ale řekl, že viděl budoucnost a že se nemusíme bát, protože to děti zvládnou. Tak jsme plni obav odešli z tábora do nedalekých lesů. Děti v táboře si zpočátku nevšimly, že tu nejsme. Ale již po chvíli byly slyšet hlasy nejstarších dětí, jak svolávají oddíly a vydávají svačinu. Děti si všimly, že tu zůstala zdravuška. Snažily se z ní vytáhnout nějaké informace, ale nepovedlo se jim to. Pak kluci našli dopis, ve kterém bylo napsáno, že jsou dospěláci pryč a do večerky si musí poradit sami. Junioři zareagovali naprosto úžasně. Rozdělili si, kdo co bude dělat. Někteří si vzali na starosti oddíly, pohotově začali připravovat a hrát hry. Pečlivě hlídali, aby měli všichni čepice a často pili. Holky se chopily mytí nádobí po svačině a omývání hrnečků ( což mě překvapilo nejvíc). Ostatní přemýšleli, co budou s táborem dělat po večeři. Napadlo je, že upořádají táborák a vymysleli k němu celovečerní program. ( Na něj nakonec nedošlo, ale těšíme se, že nám ho ukáží jiný večer.) Odpoledne uteklo jako voda. Junioři v šest svolali nástup. Po pár minutách si děti všimly neobvyklého pohybu. A pak to přišlo. Dospěláci i děti měli radost, že jsou zase spolu. Všichni se objímali a radovali. Děti měly radost z návratu oddíláků a oddíláci byli pyšní na své děti, jak úžasně to zvládly. Sama za sebe jsem ráda, že jsme tuto hru hráli. Dokázali jsme tím, že dnešní děti jsou stejně úžasné a zodpovědné, jako děti před více než deseti lety, kdy se tu tato hra hrála naposledy. Po celou dobu jsme tábor sledovali z lesa a drželi jsme dětem palce, abychom hru nemuseli přerušit a náhle se vrátit. Jsem na "NAŠE DĚTI" pyšná, Míša Vališková

Útěk vedoucích

V úterý po poledním klidu jsme si všimli, že v táboře chybí všichni dospěláci, kromě kuchařek a zdravušky.910 se okamžitě ujala vedení celého tábora. Začátky byly složité, ale poté jsme dokázali vzdorovat všem situacím. Zorganizovali jsme svačinu a na předčasném nástupu jsme si rozdělili funkce. Nechali jsme se inspirovat našimi vedoucími Májou a Honzykem a naučili jsme menší děti hrát hry, které oni naučili nás. Hodiny plynuly rychle , a tak jsme si museli připravit večerní program, který obsahoval táborák. Když bylo vše připraveno, uspořádal se klasický nástup. Vše probíhalo klidně až do chvíle, kdy si děti všimly pohybu na cestě. Úspěšně jsme dokončili nástup a chtěli začít organizovat večeři, když se z lesa vynořili vedoucí a z nás se zase stali poupátka z 910. Byli jsme zklamaní, že naše úsilí s přípravou táboráku vyšlo nazmar, ale představa, že se zase vrátíme do svých dětských rolí byla stejně lákavá. Došli jsme k názoru, že není lehké býti vedoucími. Vaše 910